Usílím dosáhneš svého cíle. Nepovoluj!

První den

27. prosince 2009 v 8:43
Hmm, jak začít. že by milý deníčku? ne to je staré a divné. Možná nazdárek? Ne o ničem. Asi bude nejlepší začít bez pozdravu.
Tedy, dneska byl úžasný den, tedy co se mého názoru týče. Rozdělily nás do skupiny hned ráno. nějak od osmi do devíti to trvalo. Jsem ve skupině s Kreelem-kun a s Marcus-kun. A velice mě potešilo, že si mezi sebou rozumíme. Samozřejmě to potěšilo a našeho učitele Diena. Asi tak hodinku jsme se navzájem seznamovali. Dozvěděla jsem se věci, které bych samozřejmě jinak nevěděla. Např: Marcus-kun má rád rudou až černou barvu.
Jakmile se ozvalo poledne vydali jsme se na cvičnou louku, je zvláštní, že bez oběda. Měla jsem takový hlad. A k mému překvapení jsem nebyla sama. Dokonce Kreel-kun i Marcus-kun měli obrovitánský hlad.
A jak to tak šlo, z učitele vylezlo, že máme za úkol získat rolničku. Celkem nás překvapilo, že jsou jenom dvě, ale pak se uvedli věci na pravou míru a jak to tak chodí, žádný z nás nechtěl zůstat o hladu.
No a tak to začalo. Nejdřív útočil každý z nás, ale bylo to tak namáhající. Ke konci limitu (sedm hodin) jsme už byli hrozně unavení. Bylo nějak cca půl sedmé. Bylo to hrozně složité. Bylo těžké vymyslet plán, ale nakonec jsme to dali do hromady. Na uskutečnění zbývalo už jen deset, přinejlepším patnáct minut. Tak se vše okamžitě rozběhlo.

Jako první zaútočil Marcus-kun. Do zad pak učiteli vskočil Kreel-kun. Vše šlapalo jako po drátkách. Ale učitel byl silnější než jsme předpokládali, naštěstí jsem zůstala pojistkou. Vypadalo to opravdu velmi blědě. A já zaváhala. Začala jsem pochybovat. Co když to nevyjde? Co když z nás neboudou moci být ninjové? Co se stane? jak to bude dál?
S pochybami se přiřítila vzteklost a odhodlání, bez přemýšlení jsem zaútočila. Skočila jsem a měla jsem namířeno přímo na učitele. Po cestě jsem nabarala rychlost. Udeřila jsem ho pravděpodobně chodidlem a sebrala rolničku. Samozřejmě kluci se chytli šance ale Kreel byl rychlejší a tak bez rolničky zbyl jenom Marcus.
Pak se vše najednou seběhlo hrozně rychle. V klidu jsme si povídali. Pak najednou přišel naštvaný učitel a během sekundy prohlásil, že jsme se stali ninji.
Bylo to hromové překvapení, nejen pro mě, ale i pro ty dva. Už si nevzpomínám co přesně se stalo. S konce mám už jen ústřižky a to se to stalo zrovna dneska.
Ale už se nemůžu dočkat zítřka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama